Klasy obilí
Zralé klasy jsou Živiným dotekem. Každé zrno v sobě skrývá příslib dalšího léta.
Živa je slovanská bohyně léta, úrody a života — uctívaná zejména polabskými Slovany jako dárkyně životodárné síly. Ztělesňuje hojnost, zralost a mateřství. Tam, kde kráčí, kvete tráva a zraje obilí. Je samotným pulzem živé přírody.
Každý symbol Živy nese v sobě tajemství cyklu — zrození, zrání a návratu.
Zralé klasy jsou Živiným dotekem. Každé zrno v sobě skrývá příslib dalšího léta.
Kvetoucí louka je posvátným chrámem Živy. Kde jsou kvety, tam přebývá její duch.
Neúnavný posel přírody. Včela nese Živin dar z květu na květ a drží svět v pohybu.
Pradávné příběhy hovoří o Živě jako o věčném protipólu zimy — každé jaro se vrací a přemáhá Moranu, aby zemi vrátila krásu a plodnost.
Když sníh začne tát, Živa se probouzí z hlubin země. Její první nádech prochází kořeny stromů a probouzí semena.
Živa a Morana se utkávají na hranici jara a zimy. Jejich souboj určuje, zda přijde hojná úroda, nebo strádání.
Na konci léta přinášeli lidé Živě první klasy a ovoce. Díky za dar života. A příslib, že příští jaro přijde znovu.
Napiš vzkaz, nápad na další bohy, nebo co bys chtěl na stránce vylepšit.