Tři dcery. Tři dary. Jeden věčný odkaz.
Po smrti praotce Čecha se lid ponořil do svárů a bezpráví. Starší rodů se sešli na Čechově mohyle a usnesli se: „Hledejme knížete, jenž by nás spravoval a soudil podle práva." Na radu Lecha vybrali Kroka — náčelníka mocného rodu žijícího u řeky Mže. Byl tak moudrý a duchaplný, že k němu lidé přicházeli jako včely do úlu a žádali jeho rozsouzení.
V Budči vedl školu zbožnosti, starých zpěvů, věšteb a kouzel. V posvátnou letní noc přijal od bohů zjevení a vyslal posly k Vltavě. Tak byl postaven Vyšehrad — sídlo celého národa. Krok vládl přes třiatřicet let; za jeho časů vládl mír a hojnost, oštěpy i šípy se obracely jen proti zvěři.
— Kosmas, Chronica Boemorum, kn. I
Léčitelka & čarodějka
První z dcer znala tajemství každé byliny a koření a jejich sil. Léčila jimi různé neduhy; avšak i pouhým slovem utišila bolest, zažehnávajíc ji jménem mocných bohů a duchů. Svými mocnými slovy a kouzlem svých požehnání přinutila i Sudičky k své vůli a vracela život tam, kde již odcházel s posledním dechem.
Pobývala nejčastěji na hradě u hory Osek při řece Mži — odtud zvaném Kazin Hrad — a lidé přicházeli z dalekých krajů, neboť věřili, že žádná rána nezůstane bez nápravy, žádná nemoc bez léku.
Kněžka starých bohů
„Ona učila prostý lid ctít bohy, přinášet oběti a věštit znamení z letu ptáků a z útroby zvířat."
— Kosmas, Kronika česká
Teta postavila Tetín — pevný hrad na strmé skále nad Mží. Bála se bohů i démonů a zaváděla jim oběti a obřady. Sama vystupovala při západu slunce na horu Pohled nad Tetínem a tam, před ponurým modlou postaveným na skále pod starými duby, se modlila a zapalovala oběti, za dne i za soumraku.
Věštkyně & kněžna
Nejmladší z dcer, přesto ze všech nejváženější. Byla tak krásná a skromného chování, mírná v způsobech, vážná, sebejistá a prozíravá v řeči, že i hrubí, bojovní muži tlumili hlas a mírnili slova, když šla mezi nimi. Starci, ostřílení věkem, říkali: „Krásnější než matka, moudřejší než otec."
S posvátnou úctou se o ní vypravovalo, že upadala do transu a tvář i oči se jí měnily, kdykoli se v ní vznítil větší duch — když hleděla do temnoty budoucnosti a viděla, co jiný zrak nepostřehne.
Po Krokově smrti ji starší rodů a všechen lid jednomyslně zvolili kněžnou. Ověnčenou kvítím ji slavnostně přivedli na Vyšehrad a posadili na kamenný trůn pod rozložitou lípou, kde sedával její otec.
„Vidím město veliké,
jehož sláva hvězd se dotýká."
— Libuše · Kosmas, Kronika česká
Z Vyšehradu zahlédla Libuše ve věšteckém vytržení skálu nad Vltavou, kde muž tesal práh domu. Vyslala posly a přikázala na tom místě vystavět hrad. Protože i velcí muži sklánějí hlavu před prahem, nazvali jej Praha. Z rodu Přemyslova, jejž sama zvolila, vzešla dynastie, jež vládla po staletí.
Napiš vzkaz, nápad na další mýty, nebo co bys chtěl na stránce vylepšit.